na Blog.cz

Praguebiennale je vystava soucasneho umeni v obrovske tovarni hale v Karline - tato hala ma opravdu nepredstavitelne rozmery, musim tam jit minimalne jeste jednou, protoze priblizne po hodine a pul muj mozek prestal vstrebavat a to jsem peclive shledla asi tak jednu petinu, zbytek jsem jen pro predstavu probehla.

Asi jsem se zase zamilovala do knizky ;) Graficky roman Pod dekou patri mezi klasiku zanru. Pro neznalou osobu se jedna o tema jaksi nepatricne a pro tento druh tvorby netypicke, nicmene komiks je to okouzlujici prave svym podanim, tematem a uprimnosti - jedna se v podstate o pribeh autorova detstvi a dospivani.

Proc mi nikdo nerekl o prokletych basnicich driv..? Jsou to bohove poezie... To sem zas jednou byla rada, ze mame takovyho profesora na cestinu - to, ze se o basnicich ucite pomerne nic neznamena, ucite se o spouste veci, ktery vas nijak nezaujmou, ktere vas nudi... ale oni me nadchli, neocekavane a naprosto - Verlaine a Rimbaud.. Kdo byl vetsi bohem nez oni? Kdo byl vetsi blazen? Kdo byl vetsi genius? Od literatury uz neni zas tak velky skok k filmu a s nasim profesorem je to vlastne jen maly krucek :)

Neil Gaiman - to pojem, damy a panove, jestli si nekdo oznaceni "spisovatel fantasy" skutecne zaslouzi, pak je to on :)

Kour a zrcaldla je sborník jeho povidek a je to knizka pekne nadupana. Obsahuje snad vsechno na co asi jen vzpomenete, at uz z pohledu formy, nametu, motivu nebo zanru. Najdete tu fantasy, sci-fi, horor, pohadky i erotiku a dokonce par velmi realistickych (skoro realnych) zalezitosti. Kratounke povidky sotva presahujici jednu stranku i dlouhe hrave basne a potom taky dlouhe slozite povidky a kratke basne :). Kneckoncu tim je Gaiman prosluly - zvlada scenare k filmum i scenare ke komixum, romany, povidky, basne, clanky i recenze a jeste k tomu je to vcelku normalni rozumny clovek - uzasne :)

Vsech tricet autorovych dilek, nachazejicich se v tehle knizce, snad ani neni mozno nejak jednoznacne zaradit, kazdy si tu "svou" musi najit sam - je z ceho vybirat. Z prozy mi v hlave dlouho strasila povidka Troli most, ktera je mimojine o tom, jak to na svete chodi a konci velmi smutne. Dale je tu par sokujicich kousku, po jejichz precteni mate chut jit zapnout televizi nebo radio a zkontolovat, jestli jste jeste porad v tom spravnem svete. Kdyz shledate ze ano, dekujete za to vsem bohum. Takova je napriklad kratka povidka Babycakes, anebo dve delsi - Muzeme to pro vas zaridit ve velkem a Zmeny. Moje poselost andeli pak byla vic nez dobre naplnena pomerne dlouhou povidkou Vrazedna tajemstvi. Take jsem se primo zamilovala do kratoulinkeho Vymetace snu. Ale takhle bych mohla postupne vyjmenovat vsechny povidky v knize, protoze kazda ma neco. Nemyslim jen tak obycejne neco, ale to "neco" co z nich dela umeni.

Gaiman je vyjimecny prave tim, jak nenasilne svou neuveritelnou fantazii zapleta do realneho sveta. Zjevne ho nepostihla potreba pouzivat tisickrat napsana a znacne otrepana klise zanru (at uz pise v kteremkoli z nich). Mnohem radeji pouziva veci skutecne, anebo ty, ktere byli skutecne v minulosti - vidam u nej napriklad viktorianskou Anglii, ktera nejspis neni tou nasi, jak by se mohlo na prvni pohled zdat... anebo proste normalni soucasna mista - Los Angeles, Londyn, Prahu, anglicke pobrezi... neobycejne veci se, zda se, stavaji vsude ;). V nekolika povidkach a basnich pouzil dokonce udalosti ze sveho vlastniho zivota a to tak presne, ze se ho pry pak pribuzni ptali, jestli se to nahodou nestalo :)

Ke kazdemu dilku je v predmluve uveden kratky komentar o tom, jak vzniklo a co je inspirovalo, takze se podivate trosicku i "do zakulisi", coz velmi ocenuju - vsechno pak vynika v sirsich souvislostech.

A na zaver kraticka ukazka, vitejte ve svete snu :)

"Prichazi k vam hned po probuzeni a vymete kralovstvi a zamky, andely a sovy, hory a oceany. Vymete smyslnost a lasku a milence, mudrce, kteri jsou motyly, kvety masa, dupot srncu a potapeni Luisitanie. Vymete vsechno, co zbylo z vasich snu, zivot, ktery jste si v nich navlekli, oci jimiz jste se divali, zadani pisemky, ktere jste nikdy nenasli. Jedno po druhem to vymete: tu zenu se spicatymi zuby, ktera se vam zakousla do obliceje, ty jeptisky v lese, tu ruku mrtvoly, ktera vyrazila nad hladinu z teple vody ve vane, ty sarlatove cervy, co se vam kroutili v hrudniku, kdyz jste si rozepnuli kosili."

(Gaiman, N.; Kour a zrcadla; POLARIS 2003; str. 197-198)

Prave jsem si uvedomila, ze jsem jeste nenapsala nic o jednom z mych nejoblibenejsich filmu a tak to ted rychle napravim :).